Jak se slavilo 100 let založení Požárního sboru v Lipnici nad Sázavou 1873-1973
Seznam členů PS Lipnice nad Sázavou - rok 1972-73
I. Výbor PS:
1. Šafránek František - předseda
2. Tejkal Oldřich - velitel-místopředseda
3. Vápeník Josef -jednatel
4.Beránek Jiří - pokladník
5. Rojka Josef - kult. referent
6. Kubín Josef - organizační referent
7. Šejstal Miroslav - materiální referent
8. Novák František - referent mládeže
9. Aubrecht Josef - referent CO
10. MUDr. Kubát Josef - zdravotní referent
11. Kosík Jindřich ml. - preventikář
II. Revizní komise PS :
1. Holenda Jaroslav - předseda
2. Průša Josef - člen komise
3. Jukl Jaroslav - člen komise
III.Členové PS :
1. Červenka František - zástupce velitele
2. Anděl Jaroslav - strojník PS - okrskový srojník
3. Brukner Jaroslav
4. Čeleda Karel
5. Dvořák Miroslav
6. Kosík Jindřich st.
7. Kratochvíl Karel ml.
8. Kratochvíl Karel st.
9. Kratochvíl Václav
10. Lhotka Miroslav
11. Moravec Josef
12. Maršík Matěj
13. Nikl Jaroslav
14. Salák Jaroslav
15. Stojan Josef
16. Šafránek Václav
17. Novák Bohumil
18. Šiler Karel
19. Štolc František
20. Miklica Vladimír
Vypracováno pro brožuru k 100. výročí založení pož. sboru v Lipnici n/S
-----------------------------------------------------------------------------
Dovršujeme sto let činnosti.
Sto let trvání naší organizace - sto let nepřetržité dobrovolné práce - to je zajisté patřičný důvod zamyslet se na chvíli a připomenout si : které myšlenky a zásady vedly lidi přes celé století a udržovaly požární sbor y dobách dobrých i zlých.
Byly a jsou to ušlechtilé snahy chránit a rozmnožovat hodnoty, které člověk vytvořil svou prací.
Tyto ideály jsou vyjádřeny v podstatě už v prvním záznamu z roku 1873 o založení "Spolku dobrovolných hasičů", jak se můžeme dočíst ve vskutku dnes již historické knize zápisů tohoto spolku. Úhledným rukopisem tehdejšího lipnického učitele Antonína Svobody stojí psáno:
" Bylo to v první polovině měsíce srpna 1873, když se pánové Antonín Spurný, Jan Spurný, Albín Mˇchalíček, Josef Novák, Bohumil Novák, Antoník a František Rerychovi, Jan Šťepánek, František Kulík, Theofil Pavel při cvičení ve zpěvu v přítomnosti učitele Antonína Svobody vyjádřili, že by pro Lipnici velmi prospěšné bylo spolek dobrovolných hasičů zde založiti.
Ctění údové slavné městské Rady naznavše důležitost a potřebu spolku hasičského, vyjádřili se co nejchvalněji o podaném návrhu, přislíbivše poněkud potřebné náčiní zaříditi a s ročním 40 zlotých spolek podporovati.
Počalo poneznáhlá cvičení. Jelikož nebylo posud žádného náčiní hasičského, začalo se s cvičením řadovým " na místě a z místa". Spolek začal žít. Povšimněme si slov zápisu. " že by pro Lipnici bylo prospěšné velmi... Ku prospěchu obce, v zájmu celku zakládali naši předchůdci spolek hasičů a dobrovolně a spontálně na sebe brali povinnost pomáhat druhému, pomáhat k bezpečnosti obce". (bylo to nedlouho po onom strašném požáru, který roku 1869 zničil hrad a velkou část Lipnice).
To jsou zásady, které platí právě tak dnes jako tehdy, to je ona idea, kterou naše organizace již po dlouhé století plní a jí se řídí. Jen organizace založená na krásných a správných zásadách přetrvávají z jednoho lidského věku do druhého a mají v sobě růst s dobou v jejím zákonitém vývoji.
Můžeme sledovat celou tu dobu systematicky a autenticky, neboť v našem archivu jsou zachovány všechny zápisové knihy až k dnešku a podstatné dokumenty.
Prostí lidé zakládali hasičský spolek s holýma rukama, ale nadšením. V zápisu o zvolení prvního řádného výboru se praví: " Po volbě nastalo všeobecné veselí, kteréž dovršeno bylo tím, že pan Novák Antonín v úřad předsedy se uvázal a hasičům vědýrko ječmínkového daroval. Po několika přiměřených přípitků a oslovené skončena ve vší svornosti první důležitá tato schůze."
A už v prosinci 1873 zasahovali lipničtí hasiči při dvou požárech v obci.
Nebylo vše lehké a jednoduché. Ctění údové městské Rady se neměli k poskytování slíbené podpory a bylo nutno s uctivými suplikami a mnohými poklonami doprošovat se c.k. úřadů a milostivého hraběte na Lipnici Trattmansdorfa, aby bylo možno zakoupiti potřebné vybavení. Sami členové k tomu přidávali své krejcarové příspěvky a již roku 1875 "zkoušena zde nová čtyřkolová stříkačka a všichni velmi spokojeni byli."
Je svým způsobem vzrušující a někde až dojemné pročítat letité zápisy, které po měsících, po rocích a desetiletích vyprávějí historii spolku. Je to však současně i poučný doklad, jak se dobrá myšlenka mnohdy musela těžce prosazovat a hledat si cestu k svému životu. Jen pro dobrou ilustraci přečteme si například oběžník číslo 19 ze dne 12. července 1876 :
" Ctění údové spolku dobrovolných hasičů sejdetéž se dnes v osmé hodině večer do sborovny za příčinou uvítání našeho dobrodince Excelence hraběte z Tranttmansdorfu a jeho rodiny. Oblečte se v modré blůzy, bílé kalhoty přes boty, v plnou zbroj! A aby se neoblékl každý jinak! Josef Novák t.č. velitel
Organizace byla poplatná své době a v různých obdobích v ní zápasily pokrokové směry se zpátečnickými. Například už v záznamu ze sklonku minulého století nám nemohou ujít pozoruhodná slova tehdejšího zapisovatele: "Bratři, jdemež s duchem času dopředu, abychom svůj život správně naplniti mohli."
V období od roku 1873 zhruba do roku 1904 pracoval spolek zdárně a rozvíjel se. Měl stále kolem 30 členů a vedle přísné hasičské práce byla tu i bohatá hasičská činnost společenská: časté pěší výlety do okolí, na koňských povozech do vzdálenějších míst, plesy, návštěvy hasičských slavností i v širším okolí a podobně.
Avšak roku 1905 došlo k různým neshodám a spolek se rozešel. Trvalo jenom několik měsíců a dobrá myšlenka se opět prosadila. Sešla se znovu valná hromada a činnost byla obnovena.
A tak i v další historii spolku se střídalo období aktivity a poklesem- nebo řečeno slovy z jiného zápisu: "Léta tučná s roky hubenými."
I světové události a vnitropolitické poměry měly vliv na charakter činnosti spolku. První světová válka /1914-1918/ pak samozřejmě umrtvila takřka úplně spolkovou činnost.
Po vzniku první Československé republiky sbor /označení "Sbor dobrovolných hasičů" se objevuje v zápisových knihách prvně od roku 1896/ obnovil svou existenci teprve dne 17. dubna 1921 s 21 členy, během dvou let bylo činných členů již 35 a kolem 30 přispívajících.
Nemělo by jistě smysl, abychom si minulost idealizovali a jak bývá sklon - hovořili jen o starých zlatých časech.
Historie hasičského sboru za první republiky ukazuje, jak se buržoazní politické síly snažily využít a zneužít dobré a správné hasičské myšlenky ve svůj prospěch, pro své třídní zájmy. Nabubřelými vlasteneckými hesly usilovaly přehlušit to pokrokové co bylo ve sboru. Silně se uplatňovaly snahy učinit ze sboru jednu z opor a ozdob tehdejšího buržoazního řádu. Projevovalo se to hlavně orientací vzdělovatelské činnosti na oslavování tehdejších buržoazních politických veličin a na spolkaření. To byla tehdy celostátní linie. A budiš řečeno ke cti některých členů sboru z první republiky, že se v naší obci nikdy naplno nepodařilo. Vyplývá to ze zápisů a dokladů, které máme k dispozici.
Šest posledních let před vypuknutím druhé světové války znamená pro náš sbor velmi pohnutou dobu.
Byla zakoupena motorová stříkačka s autem na dluh v dobré naději, že tehdejší veřejné instituce a úřady pomohou subvencí a umožní sboru zasahovat k ochraně majetku bližného i hodnot veřejných.......
Pokračování doslovného přepisu J. Saláka (podle mne, projevu k 100. výročí) bude následovat...